Digitální služby

2022-05-31, Mgr. Michal Nohel


Zároveň jsem rád, že Evropa akceptuje fakt, že digitální platformy jsou, ať chtěnou nebo nechtěnou, realitou v každodenním životě Evropanů a nic nenasvědčuje tomu, že by se tento stav měl v blízké budoucnosti změnit, spíš naopak. Je pravda, a týká se to zejména velkých platforem, že si platformy zvykly se vůči uživatelům chovat tak trochu vrchnostensky. Podobně jako stát v určitých případech rozhoduje o právech a povinnostech, tak i platforma mnohdy dokáže rozhodnout o podnikatelském úspěchu či neúspěchu konkrétního podnikatele nebo společnosti.

A stejně jako společnost dospěla k tomu, že je potřeba trochu usměrnit stát jako takový, tak nyní společnost a Evropa dochází k tomu, že je potřeba nějakým způsobem kultivovat digitální platformy a jejich fungování. A také si uvědomuje třetí velkou pravdu, a to, že velké platformy na naší pozornosti a našich osobních údajích, které získávají buď zadarmo anebo velmi levně, generují miliardové zisky, které poměrně logicky investují zpátky do svého rozvoje a krůček po krůčku tím posilují své již tak dominantní postavení a je potom velmi lákavé ho začít zneužívat.

Tzn. oceňuji všechny tyto skutečnosti, oceňuji to, že Evropa tyhle věci vidí jako výzvu a nějakým způsobem se k nim staví. Můžeme se samozřejmě po vzoru krasobruslení bavit o technickém provedení anebo o uměleckém dojmu, ale pokud jde o základní principy, tak tam se s nimi ztotožňuji.

Ještě, než přejdeme ke čtyřem právním normám, kterými se budeme dnes zabývat, mám ještě jednu poznámku. Když navštívíte většinu článků o chystané regulaci, těch bruselských nebo i českých, vždy se vám zobrazí náhledová fotka s logy těch největších firem – Applu, Googlu, Facebooku, Amazonu apod. Tzn. my všichni víme, koho Evropa konkrétně chce regulovat. Vedle toho ale platí, že to, aby Evropa regulovala jenom konkrétních pět firem, by úplně neprošlo, takže je skoro jisté, že do regulace spadne poměrně široká škála služeb. Velké platformy to podle mě přežijí, najmou sto nových skvělých právníků, sto copywriterů a připraví nové, obsáhlejší smluvní podmínky. Já se jenom obávám, abychom se za 10 let neotočili a nezjistili, že na straně platforem, které jsme chtěli regulovat, se vůbec nic nezměnilo, a doplatily na to malé a střední služby, které to případně může nějakým způsobem poškodit anebo omezit. Byť si uvědomuji, že v předpisech jsou často pro ty nejmenší nejrůznější výjimky.

Digitální služby určitě změnil internet, v druhém sledu je zásadně změnil mobilní telefon, digitální služby teď můžete mít všude s sebou. A od té doby se Evropa snaží nalézt něco jako rovnováhu v digitálním ekosystému služeb, kde se každou sekundu střetávají zájmy různých subjektů.

Zaprvé jsou to tedy digitální služby samotné a jejich poskytovatelé. Dále jsou to uživatelé digitálních služeb, a to jak klasičtí uživatelé v osobní rovině, kteří hledají informace, vzdělávají se, nebo konzumují obsah na službě typu YouTube, tak uživatelé v podnikatelské rovině – tzn. jsou to subjekty, které digitální služby užívají pro své podnikání a posilování své značky. Další důležitou skupinou jsou držitelé práv duševního vlastnictví a jejich díla, která se na online platformách velmi často vyskytují. Pokud digitální služba chce prodat inzerentům drahou reklamu, musí nejdřív službu naplnit uživateli, a to se nejlépe dělá přes kvalitní i nekvalitní obsah. A pak jsou to inzerenti, kteří v digitálních službách nalezli dokonalý marketingový a obchodní nástroj a velmi rychle si uvědomili rozdíl mezi klasickým billboardem u dálnice a šesti miliardami mobilních telefonů a displejů, kde můžete každou sekundu zobrazit jinému uživateli jeden nebo jiný typ reklamy.

Právní regulace digitálních služeb

Máme jedno platné nařízení, dvě nařízení aktuálně finišují a čtvrté nařízení je tak trošku ještě otázkou budoucnosti, ale všechno to budou nařízení. Tzn. vyhneme se transpozičním specialitám jednotlivých států. Všichni si pamatujeme e-commerce směrnici a zákon o některých službách informační společnosti, kdy jeden předpis zakládal odpovědnost, a druhý ji vylučoval. Nová úprava je tedy provedena kompletně nařízeními.

První nařízení se jmenuje Platform to business (P2B), je z roku 2019 a již je účinné. Jeho cílem je chránit podnikatele vůči platformám.

Druhý se jmenuje Digital Services Act (DSA), akt o digitálních službách. Má jít o jakousi evoluci e-commerce směrnice z roku 2000. Norma sleduje více cílů. Jednak řeší odpovědnost digitálních služeb za nezákonný nebo protiprávní obsah, taky jim stanoví poměrně velké množství nových povinností, a navíc chrání uživatele a držitele práv duševního vlastnictví.

Třetím nařízením je Digital Market Act (DMA), akt o digitálních trzích, což je zcela nový počin, tak trochu myslím, že má prvky veřejnoprávní regulace. A když se na to nařízení podíváte, tak je to vlastně telefonní seznam nejklasičtějších případů zneužívání dominantního postavení platforem v Evropě za poslední roky, což je vlastně takovým motivačním prvkem. Pokud všechny platformy od teď budou vědět, že všechna pochybení nebo všechny nezákonné či sporé věci, které udělají, za několik let skončí novou, tvrdou právní regulací, tak se možná některá jejich jednání změní. A cílem je tedy zabránit velkým platformám, aby zneužívaly svého dominantního postavení.

A čtvrtý, Akt o umělé inteligenci (AI), který je poměrně nejdál, pokud jde o jeho účinnost, týká se umělé inteligence a snaží se nějakým způsobem eliminovat rizika spojená s umělou inteligencí a chránit lidská práva.

Tzn. všechny čtyři normy řeší digitální prostředí, každá trošku jiným způsobem.

Platform to Business (P2B)

Jsem přesvědčený a věřím, že spousta z vás na to bude dívat stejně, že věci, které Evropa po zprostředkovatelských službách požaduje, nejsou nic hrozného, mnohdy jde o základní věci, spousta služeb už tyto povinnosti plní a myslím si, že to není nic, co by nebylo racionální a co by nedávalo smysl.

Pro představu toho, jaká by regulace v Evropě, pokud jde o digitální služby, měla být – se asi shodneme, že tyto kategorie jsou něco, co stojí za to v Evropě chránit, a už jde o transparentnost, rovnost, odpovědnost, dostupnost, otevřenost, poctivost, spravedlnost, důvěryhodnost, inovativnost a konkurenceschopnost. Mimochodem, nevím, jak jste na tom vy, ale mně velmi vyhovuje struktura evropských předpisů, protože preambule na začátku, i když má někdy 50 bodů a čtu ji opakovaně několikrát, tak je dobré se nejdříve seznámit s tím podhoubím a těmi hlavními myšlenkami předpisu, abyste si potom mohli nastudovat konkrétní práva a povinnosti.

O čem je tedy Platform to Business. Na jednu stranu dává online zprostředkovatelské služby a internetové vyhledávače a na druhou stranu dává podnikatele, kteří skrz zprostředkovatelské služby nabízí výrobky a služby spotřebitelům, zákazníkům nebo koncovým uživatelům, a uživatele firemních internetových stránek. Tzn. na jedné straně stojí online zprostředkovatelská služba a internetový vyhledávač jako někdo, koho je potřeba regulovat, a na druhé straně stojí klasický podnikatel, který využívá digitální služby anebo má své internetové stránky, aplikaci a v obchodní rovině dává o sobě vědět světu v digitálním prostředí, což jsou subjekty, které je potřeba chránit. Pokud jde o online zprostředkovatelskou službu, tak ta má tři definiční znaky. Je to služba informační společnosti, což je určitě termín, který znáte a se kterým se velmi často setkáváte, je to jakákoliv služba, která je zpravidla poskytována za úplatu, byť tam ta úplata být nemusí, na dálku, elektronicky a na individuální žádost příjemce služby. Druhým definičním znakem je, že tato služba umožňuje podnikatelům nabízet spotřebitelům své výrobky a služby s cílem usnadnit zahájení přímé transakce mezi obchodníkem nebo podnikatelem a jeho zákazníkem nebo spotřebitelem. A třetí důležitá věc je, že jsou poskytovány na základě smluvních ujednání typicky v podobě smluvních podmínek mezi poskytovatelem a podnikatelem. Internetový vyhledávač je určitě zajímavá definice v Platform to Business, je to digitální služba, která umožňuje uživateli vkládat dotazy typicky pomocí klíčových slov. Ona ta služba prohledá všechny internetové stránky světa a podle nějakého klíče vám zobrazí výsledky vyhledávání. To podle nějakého klíče je velice důležitá věc, která je vlastně alfou a omegou, jednou z nejdůležitějších věcí – určování pořadí, které se Platform to Business týká. 

Které služby do těchto kategorií spadají – jsou to obecné vyhledávače, ať už ten od Googlu, od Seznamu, příp. dalších, jsou to online tržiště typu Amazon, jsou to cenové srovnávače, rezervační platformy typu Booking, obchody s aplikacemi a sociální média pro firmy.

Pokud jde o základní principy, které tato právní regulace sleduje, určitě je to kultivace smluvních podmínek. Měly by být jednoduché, srozumitelné a velmi snadno dostupné. Mimochodem, my jsme si v Seznamu zkoušeli psát jednoduché a srozumitelné smluvní podmínky a pro každého podnikového právníka je to vlastně smrt, protože v ten moment se vaším nepřítelem stanou úplně všichni, jak v tom domě, kde pracujete, tak i v okolí, kterému službu poskytujete. A ideálně v okamžiku, kdy opravdu napíšete dobrou a srozumitelnou větu, tak nějaký klient uplatní nějakou úplně iracionálně poznámku, ideálně se nechá zastoupit advokátem, je schopen o bílé tvrdit, že je černá, a vy musíte potom interně svým kolegům vysvětlovat, proč vás nenapadlo napsat, že černá nemůže být bílá apod. Takže já ten požadavek chápu, ale stejně tak po mé osobní zkušenosti rozumím, že jasné a srozumitelné podmínky mají své limity. 

Důležitým principem je, že smluvní podmínky by měly obsahovat důvody pro omezení, pozastavení nebo ukončení služby. Jako červená nit se celou regulací line princip, že služby mají být do jisté míry nárokové, že by o tom platformy neměly rozhodovat. Pokud akceptujeme, že podnikatel platformy potřebuje k tomu, aby v dnešním světě byl úspěšný v digitálním prostředí, tak by platformy neměly říkat Tomáš ano, Tomáš ne, Jan ano, Jindra ne, měly by být transparentní a měly by zacházet s uživateli rovným způsobem. A právě požadavek na jasné podmínky pro omezení, pozastavení nebo ukončení poskytování služeb tomuto účelu napomáhají. Také je důležité, že změny podmínek na trvalém nosiči, včetně verzování, musí být oznamovány předem, ale to si myslím, že už většinou všichni známe z klasických smluvních podmínek a z občanského zákoníku. Pokud hovoříme o omezení, pozastavení nebo ukončení služby, tak je tu požadavek na odůvodnění. Platformy v okamžiku, kdy jste podnikatel a platforma se rozhodne s vámi ukončit či omezit spolupráci, měla by vám celou věc odůvodnit a vy byste se měl mít možnost proti tomu rozhodnutí účinně bránit. S tím souvisí druhá věc, že by digitální platformy měly obsahovat interní systém pro vyřizování stížností. Opět by měl být snadno přístupný, reakce na akt platformy by měla být vyřízena v přiměřené době. Pracuje se s principy rovnosti a transparentnosti, o kterých jsem před chvílí mluvil, a měl by vám být nějakou vhodnou formu oznámen výsledek.

Jak digitální nebo zprostředkovatelské služby, tak vyhledávače by měly ve svých podmínkách srozumitelně vysvětlit, podle jakého klíče řadí výsledky vyhledávání. Už asi všichni víte, že když vyhledáváte v klasickém vyhledávači, tak na třetí straně a dál, a možná už na té druhé, moc z vás neproklikává, nejvíce sexy jsou pozice nahoře. A podnikatelé by měli transparentně, otevřeně vědět, co mají udělat pro to, aby na platformě byli úspěšní, byli nahoře, byli vidět a dařilo se jim v podnikání. Typicky pokud do pořadí vstupuje jakákoliv finanční částka nebo jakékoliv finanční plnění, které je potřeba zaplatit, tak o to více musí tuto skutečnost, resp. smluvní podmínky vypíchnout.

Digital Services Act (DSA)

Pojďme nyní k DSA, jak jsem říkal, má nahradit 20 let starou e-commerce směrnici, v mnoha principech se shodují, ale obsahuje i řadu nových povinností.

Celé se týká zprostředkovatelských služeb, jsou to trošku jiné zprostředkovatelské služby než ty, o kterých jsme již hovořili. Určitě to znáte z e-commerce směrnice a ze zákona o informační společnosti, jsou to služby prostého přenosu, jsou to služby cashingu a jsou to služby hostingové. V tomto smyslu je DSA nařízení definuje v podstatě stejně a u těchto služeb platí režim bezpečného přístavu, se kterým jste se určitě taky setkali. Všechny přístupy vyžadují, aby platforma, pokud jde o přenos nebo ukládání informací, byla co možná nejvíc technologicky neutrální, aby neiniciovala přenos. Jako Pošťák, ten si taky nenapíše sám dopisy, aby si je roznesl, kam chce, dostane ráno tašku, jsou tam dopisy, dostane adresy, kde je má roznést, a pokud je to dobrý pošťák, tak nekouká do obálky, co je v obálce uloženo za informaci. Tzn. bezpečný přístav, tři typy spotřebitelských služeb – principy zůstávají stejné jako v e-commerce směrnici.

Pak mluví DSA nařízení o online platformách, což jsou v podstatě hostingové služby, které umožňují uživatelům ukládat jich obsah, s tím rozdílem, že online platforma je hostingová služba, která potom obsah zveřejňuje anebo zpřístupňuje veřejnosti. Nejrůznější sociální sítě, platformy pro sdílení obsahu, obchody s aplikacemi, online tržiště, platformy sdílené ekonomiky - to všech spadá pod online platformy.

A pak pracuje ještě s jednou kategorii, a to jsou velmi velké platformy, což jsou vlastně platformy s 45 miliony uživateli, a na ně nařízení klade ještě zvýšené povinnosti. Důležitým institutem je moderace obsahu, se kterým pracuje. Zjednodušeně řečeno, je to každá činnost provozovatele služby, která se nějakým způsobem stará o nezákonnost obsahu a informací, které se na té službě vyskytují. Tzn. zprostředkovatelské služby, online platformy a velmi velké online platformy.

Nadále platí, že nemůže být poskytovatelům ukládán obecný dohled nad informacemi, které přenáší nebo které neukládají. V okamžiku, kdy by je někdo nutil do kontrolování trafficu anebo dat, která jimi tečou, bylo by to pro jednotlivé subjekty podle mě velmi ekonomicky neúnosné. Pro všechny poskytovatele spotřebitelských služeb platí, že musí zřídit kontaktní místo pro přímou komunikaci, subjekty, které nejsou usazeny v Evropě, musí jmenovat svého právního zástupce, musí kultivovat smluvní podmínky a pak mají řadu reportovacích povinností, které budou muset zpřístupňovat.

Pro hostingové služby včetně on-line platforem platí dvě speciální povinnosti, a to je vytvořit mechanismus pro oznamování protiprávního obsahu, opět – měl by být intuitivní, měl by uživateli nebo tomu, kdo identifikoval nějaký závadný obsah, dát možnost jednoduše uvést právní důvod závadnosti, identifikovat soubor nebo informaci, která je nezákonná, identifikovat sám sebe. Taky je tam požadavek na prohlášení o tom, že tak činí v dobré víře a že všemu tomu, co píše, skutečně věří a je to podle něj pravda. A i zde platí požadavek na odůvodňování v situaci, kdy se platforma rozhodne váš obsah odstranit anebo znepřístupnit.

Speciální pravidla potom platí pro online platformy, s výjimkou těch nejmenších, a ty zase musí zřídit interní systém pro vyřizování stížností, v okamžiku, kdy je váš obsah odstraněn nebo je rozhodnuto o tom, že je vám pozastavena služba nebo vám zruší celý účet, tak máte mít možnost se proti tomu účinně bránit. Pokud jde o online platformy, nalezneme jeden zajímavý princip – Know Your Business Customer princip. Pokud platforma podnikatelům umožňuje napřímo obchodovat se spotřebiteli na té platformě, tak by platforma měla mít poměrně velké množství informací o obchodníkovi – jméno, příjmení, dokonce je tam i číslo občanského průkazu apod. Nejenom že bude muset platforma tyto informace shromažďovat, bude také muset nějakým způsobem kontrolovat jejich pravost. Což je tedy pro mě otázkou, jak bude v reálu fungovat.

Digital Market Act (DMA)

Jde o seznam typických jednání, která byla zneužíváním dominantního postavení ze strany největších platforem. Anglická verze pracuje s termínem gatekeeper, česky se mu říká „strážce brány“. Někteří lidé říkají, že termín „strážce brány“ má příliš pozitivní konotaci, kdežto to nařízení myslí „strážcem brány“ spíš něco jako žábu na prameni, tj. něco v negativním kontextu. Ale já se pokusím do českých vět nevkládat anglická slova, takže budu mluvit o strážci. Ale vždycky, když řeknu strážce, tak si nepředstavujte někoho pozitivního, ale myslete na žábu na prameni.

K tomu, aby celé DMA nařízení dávalo smysl, je potřeba, aby do sebe zapadly dvě věci. Abyste se stal strážcem, tak musíte provozovat jednu z hlavních služeb platforem nebo platformy, jsou to online zprostředkovatelské služby, vyhledávače, sociální sítě, služby na sdílení videa, komunikační služby, operační služby nebo operační systémy, cloudové služby anebo reklamní systémy jednoho z těchto prvků. A pak jsou tam nějaká prahová kritéria – obrat 7,5 miliardy za poslední tři účetní období průměrně měsíčně, nebo stanovení tržní hodnoty na 75 miliard EUR v posledním účetním období, a poskytování služby hlavní platformy alespoň ve třech členských státech EU. Dále musíte sloužit jako uzlový bod pro poměrně velké množství potenciálních zákazníků, musíte být z tohoto pohledu zajímavý. A tady platí dvě čísla, musíte mít alespoň 45 milionů aktivních uživatelů, usazených v Evropě, a více než deset tisíc těch podnikatelských. Když splníte kritéria a provozujete hlavní platformu, stanete se strážcem a budete mít zakázán celý seznam činností, ke kterému se ještě za chvíli dostaneme.

V okamžiku, kdy se přihlašujete, v okamžiku, kdy se od služby chcete odhlásit, tak by to mělo být stejně jednoduché, jako byste se na ni přihlašovali. Strážci nesmí zvýhodňovat vlastní produkty a služby, nesmí předinstalovávat vlastní produkty do operačních systémů, což všichni z nás, předpokládám, že znáte i z mobilního telefonu – v okamžiku, kdy si zapnete Android, tak Google se postaral o to, aby s vámi velmi pravděpodobně přežil celý osud vašeho mobilního telefonu. Strážci nesmí zavazovat vývojáře k tomu, aby používali nějaké specifické softwary jako podmínky toho, aby se potom mohli dostat do obchodu s aplikacemi daného strážce, nesmí vás sledovat cross zařízení, nesmí vás automaticky přihlašovat. Důležitý je určitě požadavek na interoperabilitu a přenositelnost údajů ve všech komunikačních aplikacích. Měli byste mít svobodnou možnost a volbu mezi nimi jednoduše přecházet. Je to celý telefonní seznam povinností. Určitě doporučuji se s ním seznámit.